Thriller v pravé poledne aneb Někdy ani dobré rady nepomohou

Potřebovala jsem koupit JEN kalendář. Malé papírnictví nedaleko se mi zdálo jako dobrý nápad. Je to blízko a malý krámek. Když vejdete, jste jako Alenka v říši divů. Nic nemá své místo, přesto tam věci mají svůj řád. Každá obálka, ubrousek, poznámkový bloček má svou krabici bez víka. Jedna nad druhou a jedna vedle druhé. Úplný dětský sen.

Obě děti se začaly s radostí kochat lehce dosažitelnými drobnostmi v nekonečné pyramidě krabic. Do doby, než omylem povytažená krabice s ubrousky spustila lavinovou reakci dalších krabic s narozeninovými přáníčky, balicími papíry a dalšími drobnostmi. Po lavině následoval zákaz podrobného studia materiálu. To bohužel vyvolalo vlnu nevole především u dvouleté Elišky. Marná snaha dosáhnout vysněných radostí ji dohnala do emocionálního bludiště a ona se začala mrskat na zemi. Prudké pohyby rukou a nohou s přesností mířily do papírových krabic a krabiček, ze kterých lítalo snad úplně všechno. Nepomohlo odlákání pozornosti, splnění přání v představách ani empatická reakce. Netrpělivý Kryštof do toho naložil Elišce přesně mířený kop do nohy. Byla jsem v koncích. Pohled prodavačky vypovídal o všem, co si o mě, v tu chvíli myslela.

Elišku jsem nechala vymrskat se a začala jsem uklízet. Z papírnictví jsme odcházely po dalších asi pěti minutách s dvěma rolemi zlevněného vánočního balicího papíru. Byla jsem šťastná, že to divadlo skončilo. Mýlila jsem se. Ještě ve dveřích se Kryštof otočil s komentářem: „Na shledanou blbá paní“. Jen jsem se ujistila pohledem, že prodavačka ještě dýchá a rychle jsem za námi zavřela dveře.

V tom papírnictví jsem byla poprvé v životě a nikdy už tam nepůjdu.

PS: Čtyřletý Kryštof se právě seznamuje s významem nejen slova blbá, ale i dalších sprostých slov. Zkouší to téměř všude, na všem a na každém. A nejvíc ho baví, když sklidí nespokojenou reakci, protože se mu tak potvrdí, že upoutal dostatek pozornosti. Po vyjádření nesouhlasu s takovými výrazy, jde naštěstí jeho pozornist přesměrovat protiútokem absurdních slovních spojení jako „létající citrón“ apod., která ho rozesmějí, nebo návrhem, že si raději půjdeme hrát.