en cz

Šikula, pako, velký kluk nebo nemehlo? aneb Nálepka s příchutí.

2 roky, 3 roky, 1 rok, Fejetony, 4 roky, komunikace, 5 let, řeč, rodiče, Respektovat a být respektován, máma, táta, dcera, Pavel Kopřiva, zpětná vazba, Taťjána Kopřivová, syn, nakupování, hodnocení, hodný kluk, ocnění, pako, nálepka, nemehlo, nálepkování, velký kluk, šikulka, princezna, supermarket, hodná holka, nemožný, šikula, Vychováváme děti a rosteme s nimi, láhev okurek

„Ty jsi ale šikula! To už mi hodně pomáháš!“ Takové běžné pochválení dítěte, kterému se něco daří. Tentokrát patřilo asi pětiletému klukovi, který v supermarketu pomáhal tátovi nosit zboží do košíku. No prostě idylka. Až do chvíle, kdy šikula upustil láhev s okurkami. Rázem byl tím nejnemožnějším dítětem na světě. „Ty pako, cos to zase udělal! Uhni a nepřekážej! Takovej velkej kluk a takový nemehlo!“ Ten kluk tam stál a v jeho tváři bylo vidět neštěstí z rozbité sklenice okurek a strach ze ztráty tátovy přízně. Jeho radost z nakupování byla pryč.

To vše se odehrálo asi v 90 vteřinách. Za minutu a půl se tedy dle slov táty mrňous čtyřikrát převtělil. A jen jednou byl někým, kdo stojí za to, aby ho měl táta rád. Ani jedna ze čtyř „nálepek“ ve skutečnosti nevypovídala o tom, jaký jeho syn skutečně je. A už vůbec ne o tom, jak lze takovou nepříjemnou situaci řešit.

Možná by tomu nešťastnému klukovi příště stačilo říct: „To je teda smůla. Taky jsem se lekl. Teď to chce rychle zavolat obsluhu a požádat o úklid.“ Tím by se mohl naučit, jak takovou situaci příště zvládnout. To, že mu sklenice upadla, mu samo o sobě na sebevědomí také nepřidalo, takže by mohlo následovat: „Sklenici s okurkami držíme zespodu, jinak prokluzuje. Můžeš přinést novou?“.

Taťka by se tím vyhnul laciným frázím, které z jedné skutečnosti dělají vlastnosti dětské osobnosti. Ty v tomto případě nebyly vůbec lichotivé a s dítětem se pak mohou táhnout celý život.
—————————

NÁLEPKKOVÁNÍ, POCHVALY, ODMĚNY. Výběr z mého pohledu důležitých myšlenek knihy Respektovat a být respektován, odměny strana 155, pochvaly strana 168.

  • Nálepka je neoprávněné zobecnění, které z jedné skutečnosti dělá něco trvalého.

  • Nálepka bývá i laciná fráze, přehánění, kdy obě strany vědí, že není reálné. Např. nádherně namalovaný obrázek, velký silák, roztomilá princezna,…

  • Nálepka např. „Šikula“ = pochvala = odměna. Nálepka jako pochvala vytváří očekávání autority a zavazuje, svazuje, vytváří nepřiměřené sebevědomí dítěte.

  • „Chválící hovoří o své spokojenosti. Jakoby tím sděloval, že jeho spokojenost je v té situaci to hlavní. „Tos mi udělala radost, žes to tak rychle vypočítala. O přání a potřeby adresáta nálepky zde vlastně ani moc nejde.“

  • „Děti se pak snaží dělat věci tak, aby se zavděčili autoritě. Ne proto, že danou věc umět je důležité, zábavné, zdravé,… Vnitřní motivace je odměnou ničena.“

  • „Pochvala/odměna se stává cílem samotným. Bez ohledu na význam aktivity. „

  • Na autoritě, která chválí resp. nálepkuje/odměňuje může vzniknout závislost. Pokud externí motivace autoritou chybí, hledáme si pak autoritu jinou a stáváme se manipulovatelní.

Co na místo pochval, nálepek a odměn? OCENĚNÍ, ZPĚTNÁ REAKCE A POVZBUZENÍ. Viz fejeton: „Není kolo jako kolo“.

Komentáře

Máme zájem o Vaše zkušenosti, strasti i slasti.
I my stále hledáme ten nejvhodnější způsob, jak na to.
Napište nám!