Šikula, pako, velký kluk nebo nemehlo? aneb Nálepka s příchutí.

„Ty jsi ale šikula! To už mi hodně pomáháš!“ Takové běžné pochválení dítěte, kterému se něco daří. Tentokrát patřilo asi pětiletému klukovi, který v supermarketu pomáhal tátovi nosit zboží do košíku. No prostě idylka. Až do chvíle, kdy šikula upustil láhev s okurkami. Rázem byl tím nejnemožnějším dítětem na světě. „Ty pako, cos to zase udělal! Uhni a nepřekážej! Takovej velkej kluk a takový nemehlo!“ Ten kluk tam stál a v jeho tváři bylo vidět neštěstí z rozbité sklenice okurek a strach ze ztráty tátovy přízně. Jeho radost z nakupování byla pryč.

To vše se odehrálo asi v 90 vteřinách. Za minutu a půl se tedy dle slov táty mrňous čtyřikrát převtělil. A jen jednou byl někým, kdo stojí za to, aby ho měl táta rád. Ani jedna ze čtyř „nálepek“ ve skutečnosti nevypovídala o tom, jaký jeho syn skutečně je. A už vůbec ne o tom, jak lze takovou nepříjemnou situaci řešit.

Možná by tomu nešťastnému klukovi příště stačilo říct: „To je teda smůla. Taky jsem se lekl. Teď to chce rychle zavolat obsluhu a požádat o úklid.“ Tím by se mohl naučit, jak takovou situaci příště zvládnout. To, že mu sklenice upadla, mu samo o sobě na sebevědomí také nepřidalo, takže by mohlo následovat: „Sklenici s okurkami držíme zespodu, jinak prokluzuje. Můžeš přinést novou?“.

Taťka by se tím vyhnul laciným frázím, které z jedné skutečnosti dělají vlastnosti dětské osobnosti. Ty v tomto případě nebyly vůbec lichotivé a s dítětem se pak mohou táhnout celý život.
—————————

NÁLEPKKOVÁNÍ, POCHVALY, ODMĚNY. Výběr z mého pohledu důležitých myšlenek knihy Respektovat a být respektován, odměny strana 155, pochvaly strana 168.

• Nálepka je neoprávněné zobecnění, které z jedné skutečnosti dělá něco trvalého.

• Nálepka bývá i laciná fráze, přehánění, kdy obě strany vědí, že není reálné. Např. nádherně namalovaný obrázek, velký silák, roztomilá princezna,…

• Nálepka např. „Šikula“ = pochvala = odměna. Nálepka jako pochvala vytváří očekávání autority a zavazuje, svazuje, vytváří nepřiměřené sebevědomí dítěte.

• „Chválící hovoří o své spokojenosti. Jakoby tím sděloval, že jeho spokojenost je v té situaci to hlavní. „Tos mi udělala radost, žes to tak rychle vypočítala. O přání a potřeby adresáta nálepky zde vlastně ani moc nejde.“

• „Děti se pak snaží dělat věci tak, aby se zavděčili autoritě. Ne proto, že danou věc umět je důležité, zábavné, zdravé,… Vnitřní motivace je odměnou ničena.“

• „Pochvala/odměna se stává cílem samotným. Bez ohledu na význam aktivity. „

• Na autoritě, která chválí resp. nálepkuje/odměňuje může vzniknout závislost. Pokud externí motivace autoritou chybí, hledáme si pak autoritu jinou a stáváme se manipulovatelní.

Co na místo pochval, nálepek a odměn? OCENĚNÍ, ZPĚTNÁ REAKCE A POVZBUZENÍ. Viz fejeton: „Není kolo jako kolo“.