en cz

Obětní beránek aneb Neobětujme se, darujme se!

2 roky, 3 roky, 1 rok, Fejetony, 4 roky, 5 let, děti, rodiče, Respektovat a být respektován, rodina, Odměňování, pochvala, obětovat se, obětování se, velikonoce, The Giving Tree, Madeline Levine, naděje, darovat se

O tom, že moje děti chtějí místo nadšenecké rodičovské pochvaly spíše zpětnou reakci už vím (viz fejeton Není kolo jako kolo). Ale stále hledám a zamýšlím se nad tím, jak moc jim mám v jejich životě pomáhat? Jako rodič bych si přála, aby se mým dětem dařilo, na co sáhnou. Zároveň ale vím, že se učí tím, že dělají chyby.

A tak se ptám. Jak nejlépe zvládnout slzy a pláč dětského neúspěchu? Jak dát dětem najevo, že jsem tu pro ně a při tom jim příliš nenabízet pomocnou ruku? Do jaké míry je nechat padnout na kolena a pokojně přihlížet, jak hledají vlastní sílu, aby vstaly? Jak dlouho je nechat lopotit se, aby pocítily, že jen opakováním a učením se lze dosáhnout cíle?

Jak reagovat na vzlyky a nářky z neúspěchu či nesplněných přestav, které trhají mé srdce? Jak zachovat klid a cítit se tady a teď, když můj mozek je už mimo a řev a ječení nemůžu vydržet? Jak mít stále na mysli, že já jsem tady ten dospělý, který má sílu své emoce mít pod kontrolou, a který se vědomě může zvládání emocí alespoň učit?

Nejlepší recept, který znám, je sebeláska a vědomí vlastní hodnoty. Nechci se stát obětním beránkem, který na sebe bere veškeré neúspěchy, potíže a chyby svých dětí a do nekonečna a bezmezně jim pomáhá. Zapomíná tak na svůj životní prostor, podstatu a svou hodnotu. Sebevědomí odvíjí od úspěchů svých dětí a jejich nářky si bere osobně. Nechci se stát rodičem, který se vzdává vlastní identity a žije identitu svých dětí. Nechci se jim obětovat, chci se jim „darovat“.

Chci jim dát pocit jistoty, že vždy budu jejich kvočnou s velkými křídly. Chci jim dát svobodnou mysl a vědomí hranic. Chci jim pomoci objevit jejich vlastní identitu a jedinečnost. Chci jim pomoci udržet si nezávislost a radost ze života. Chci jim pomoci přijímat a znát své nejskrytější emoce a pocítit vášeň.

Veselé Velikonoce!
—————————————————–

Něco navíc

  • Krásný příběh nejen pro děti o obětování se najdete v knize The Giving Tree od Shel Silverstein. Českou verzi jsem zatím neobjevila.

  • Fenoménem “obětování se” se zabývá kniha Jestli to bolí, není to láska od od Chuck Spezzano

  • Jak moc do našich dětí vkládat své naděje, pomáhat jim a chválit je. A jaký vliv to může mít na jejich úspěšnost, se můžete dočíst více v článku v New York Times Raising Successeful Children od psycholožky s 30 letou praxí Madeline Levine. Jedním z hlavních sdělení článku je, že přílišné vkládání nadějí do našich dětí a chvála (slovní ujišťování o jejich šikovnosti), je vystavuje stresu a strachu ze selhání resp. ze ztráty naší přízně. Bojí se chybovat a tím ztrácejí schopnost učit se a radovat se z poznání. Pro svůj bezpečný proces učení potřebují pocítit naši bezpodmínečnou lásku ať už uspějí nebo ne.

  • Kniha Respektovat a být respektován se odměnami, pochvalami a co na místo nich zabývá v kapitole VII. Za největší rizika bych označila především potlačení vnitřní motivace, závislost, která na nich vzniká a pocit závazku nezklamat. Jako rodič bych si přála, aby mé děti dělali věci proto, že je baví, jsou správné nebo potřebné, tedy z vnitřní motivace. Rozhodně bych nechtěla, aby chodily na kroužek malování kvůli bonbonu, který tam dostanou nebo aby pomáhali druhým, proto, že usilují o jejich přízeň a očekávají za to odměnu. Stejně tak, bych nechtěla, aby dělaly věci, ve kterých nevidí smysl, jen aby se vyhnuly nepříjemnostem.

Komentáře

  • Bětka

    —26. 03. 22:08

    Smazat

    Myslím, že děti nejlépe naučíme zvládat neúspěch tím, že uvidí okamžiky, kdy my dospělí děláme chyby a umíme je přiznat, když se nám něco nepodaří tak, jak bychom si přáli a řekneme to... Ano, že také přiznáme, že nejsme dokonalí rodiče a občas třeba ztratíme nervy. Ani oni pak nebudou muset být "dokonalé děti".
    A pokud jde o příměr s obětním beránkem, připadá mi, že neustále za děti řešit jejich potíže a chránit je od všech nezdarů považuji spíše za opičí lásku.

  • Lenka Míkovcová

    —27. 03. 06:36

    Smazat

    Díky za komentář, Bětko! Jít dětem příkladem, je opravdu asi to nejlepší co můžeme dělat. Opičí lásku vidím stejně. Nicméně jakmile člověk při tom všem začne zapomínat na sebe ve všech těch asketech, které jsem v článku psala, situuje se rodič, dle mého názoru, do role oběti. Pěkný den!

  • Zdeněk Míkovec

    —07. 04. 01:08

    Smazat

    OBĚTOVAT SE: Význam slova oběť chápu zjednodušeně tak, že se jeden stává dobrovolně nešťastným proto, aby ten druhý byl šťastný. V tom smyslu si musím položit otázku, jestli by to, v našem případě naše dítě, takto chtělo. Jestli by nebylo šťastnější, když mělo šťastné rodiče, se kterými by „dobývalo“ krásy tohoto světa a mohlo si s nimi o nich povídat, snít a společně se smát.
    Takže – obětovat se určitě NE.
    KOLIK POMÁHAT SVÉMU DÍTĚTI? Myslím si, že zakopaný pes je spíše v otázce JAK a OD KDY. Osobně se domnívám, že je třeba děti již od narození spíše učit jak zvládat a řešit své problémy než jim pomáhat problémy rovnou vyřešit. U školáků se nám osvědčil barter: mohli se spolehnout, že jim pomůžeme, ale s tím, že vždy společně rozebrali, co bylo špatně, vymysleli jsme jak problému předcházet a jak odstranit následky. Prostě tam byly přirozené logické důsledky.
    OSOBNÍ SELHÁNÍ: Myslím si, že ať se budeme snažit sebevíce snížit soutěživost dětí (hlavním cílem hry není ani tak zvítězit, jako se pobavit), naše děti se naučí chtít být dobří, chtít víc, stanovovat si vyšší cíle a určovat strategie jak svých cílů dosáhnout. Určitě je správné, aby to byly jejich cíle a ne cíle někoho jiného. A určitě se jim také někdy „podaří“ stanovit si cíl vyšší, než na co budou mít. Je důležité, aby věděly, že i my jsme přesvědčeni, že se nejedná o selhání, ale o chybičku, která se vloudila např. při stanovování cílů nebo při přípravě, nebo prostě někdo byl lepší, než jsme byli my, atd. Jsem přesvědčen také o tom, že je velmi užitečné od útlého mládí důsledně v dětech budovat hodnotový systém a naučit je s ním pracovat. Sami potom při neúspěchu budou schopny dojít k závěru, že se SVĚT NEZBOŘIL.
    Lehko se to říká, ale hůře se to …

  • zuzana

    —06. 05. 23:48

    Smazat

    ta kniha the giving three vysla aj v slovencine, prave som pozerala, ze je uplne vypredana. ja som si ju precitala davnejsie v knihkupectve, a zdala sa mi velmi tazka pre deti... uz aj preto, ze moja mala je prilis respektujuca nielen voci ludom ale aj prirode a velmi taketo veci riesi, niekedy mam pocit, ze ju tymi vecami zatazujem aj prilis..

Máme zájem o Vaše zkušenosti, strasti i slasti.
I my stále hledáme ten nejvhodnější způsob, jak na to.
Napište nám!