en cz

Houbařská vášeň aneb děti potřebují náš čas a trpělivost.

2 roky, 3 roky, 1 rok, Fejetony, 4 roky, komunikace, řeč, osoba blízká, děti, vztah s osobou blízkou, pocit bezpečí, Respektovat a být respektován, emoce, empatie, řešení problémů, rodina, spolupráce, Nohama vzhůru, naslouchat, motivace, trpělivost, Jak mluvit aby nás děti poslouchaly, respekt, Between Parent and Child, babička, být si blíž, dědeček, les, být užitečný, čas, chroští, zastavit se, ráno, sbírání hub, mlha, hřib, hnědák, Houby, mech, Nohavica, jehličí, učení, tráva

Bylo brzy ráno. Ranní opar z mlhy se držel ještě v korunách stromů a kapky rosy se třpytily na mladém borůvčí. Čerství vzduch chladil ruce, ve kterých drželi košíky. Slyšet bylo jen šumění větru ve větvích, křik sojky a ťukání strakapouda. Na houby vyrazili tři. Děda, babička a jejich vnuk Adam. Jako náruživý houbaři přesně věděli, kam jdou, kde chtějí být první. Která místa jim nabídnou čerstvé úlovky bedel, hnědáků nebo holubinek.

Adam tiše našlapoval a držel se hned za dědou. Po chvíli se ale vzdálenost mezi Adamem a dědou začala zvětšovat. Adama totiž začal náramně zajímat skládací nožík, který měl dovoleno nést. Dědu to zdržovalo a odvádělo to jeho pozornost od sběratelských cílů, od touhy objevit místečko houbařových snů. Zároveň dostal strach, že se nožík podaří Adamovi při chůzi otevřít a pořeže se. Čekala bych, že v tu chvíli Adama okřikne: „Adame, neotvírej ten nůž! Pořežeš se!“ a že Adam mrzutě sklopí oči a na chvilku nožíku odolá.

Adam toužil naučit se s opravdovým skládacím nožíkem zacházet a představoval si, jak ho otevírá, zavírá, jak jím uřezává prut na opékání buřtů, jak ořezává kůru do tvaru loďky nebo jak zapichuje nožík do pařezu. Přál si, aby se s dědou a babičkou na chvíli zastavili a on to mohl všechno vyzkoušet. Naučit se s nožíkem zacházet právě tady a teď.

Potřeboval jen málo jejich času a trpělivosti, aby uspokojil svou touhou se učit. Stačila chvíle intenzivní práce s nožíkem a pak už by se mohl oddat hledání nejistého v trávě, v roští, pod větvemi, v mechu i pod listím. Na vydloubávání voňavých úlovků, kontrolu jejich kvality, na čištění hub od podhoubí, zamačkávání ho zpět do měkkého povrchu lesa. Na jemné ukládání trofejí do proutěného košíku a jejich houpání při pomalé chůzi. Mohl se s nadšením těšit na čištění hub, vaření smaženice, na houbové řízky, na vůni sušených hub čerstvě nakrájených a rozprostřených na novinovém papíru.

A pak se to stalo. Děda si Adamova zkoumavého pohledu všiml, zastavil se a ukázal mu, jak s nožem bezpečně zacházet. Adam byl naprosto spokojený a cítil se o kus víc sám sebou. Bude si asi dlouho pamatovat, že ho děda jednou ráno v lese na houbách naučil perfektně zacházet se skládacím nožíkem. Na moment, kdy se děda na chvíli vzdal svých snů houbaře a naučil ho nezapomenutelné.

Lenka Míkovcová


No a pro případ, že se vám někdy váš houbařský sen s ranní mlhou rozplyne, protože už budou houby dost vysbíraný, můžete dětem splnit jejich přání o houbaření alespoň v představách: „Hříbku, hříbku, hříbečku vystrč na mě hlavičku. Já se na Tě podívám a do koše si Tě dám.“

Věnování
S láskou mé tetě Staše Šťastné, která mě inspirovala a navždy bude mít místo v mém srdci.

Komentáře

Máme zájem o Vaše zkušenosti, strasti i slasti.
I my stále hledáme ten nejvhodnější způsob, jak na to.
Napište nám!